Sestry Görlichovy – Mikoláš Aleš v sukních ? I.

Příběhy brněnských německých umělců upadly kvůli událostem století minulého, které tak divoce zamíchalo s osudy většiny lidí žijících v bývalém Zemském hlavním městě, takřka kompletně v zapomnění. Pokusil bych se tedy z něj vynést na světlo jeden z těch, který jsem znovu objevil a považuji jej za zajímavý.

Je to příběh dvou brněnských sester – malířek, které měly blízko k Friedrichu Wanieckowi a německým vlasteneckým organizacím. Příběh se dotkne i jiných kromobyčejně zajímavých osobností, jako byly Heinrich Kirchmayr nebo Guido von List. Také se bude mluvit o spolku Deutsches Haus a stavbě, která z iniciativy tohoto spolku vyrostla. Přeji Vám, aby vás tento příběh zaujal a obohatil tak, jak obohatil mne, když jsem jej po kouscích skládal z útržků, jenž jen náhodou nezmizely ve víru času.

Marie a Sofie Görlichovy nezačaly svoji uměleckou kariéru nijak závratně. V roce 1872 vystavují své kresby ve výkladu Ritschova knihkupectví jako žačky kreslířské školy profesora Zeleného. Sofii je tehdy sotva osmnáct let, a jak budoucnost ukáže – je nejen talentovanou kreslířkou, ale i dobře vychovanou moravskou německou patriotkou. Nepředbíhejme ale!

Prvorozená Marie se narodila roku 1851, Sofie o čtyři roky později. Obě jako dcery úctyhodného brněnského měšťana Ignaze Görlicha. Jeho rodina sice dle všeho pocházela odkudsi ze Slezska, později se ale malý Ignaz i s rodiči přestěhoval do Brna. Po krátké epizodě ve Vídni, kde měl založit „Gewerbliche Zeichenschule“, se vrací zpět do moravské metropole. Byl údajně známý svým zájmem o chudé a aktivním působením v obci. Jak obě dcery, tak syn Rudolf, zdědili zřejmě otcovu zálibu v kreslení. S Rudolfem Görlichem, který vyučoval na druhém brněnském německém Gymnasiu, se také ještě setkáme – i když nijak často. Spíše jen ve zmínkách o kulturním životě města a stejně tak i v katalozích výstav Kunstvereinu. Jediný, kdo z rodiny zřejmě nesdílel umělecké sklony svých sourozenců, byl nejstarší bratr Engelbert. Ten se s otcem věnoval stavebnímu podnikání1.

Jak už jsme se dozvěděli, poprvé se práce slečen Görlichových objevují na veřejnosti v dubnu roku 1872.2 Prezentují se zde z největší pravděpodobnosti drobnými kresbami a odděleně. Zeleného škola, jejímiž žačkami jsou obě sestry i o rok později, vystavuje ostatně ve výkladních skříních brněnských knihkupectví často. Po roce, v listopadu 1873, se Marie prezentuje studií slepého žebráka opět ve výkladní skříni Ritschova knihkupectví.

Napřesrok vystavuje jedna ze sester Görlichových znovu, tentokrát v Drahokoupilově knihkupectví. Při té příležitosti si v Korespondentu neodpustí povzdech nad neexistencí nějakého uměleckého spolku či pravidelných výstavních přehlídek a připomíná, že škola malíře Zeleného je podstatě jedinou příležitostí pro výtvarné vyžití ve městě3. V komentáři opomněl autor uvést křestní jméno autorky, což se do budoucna stane ještě mnohokrát a znesnadní to rozlišení obou umělkyň.

V říjnu roku 1876 vystavují sestry společně v Landhaussaale na Dominikánském náměstí, nynější Nové radnici, a to již olejomalby. Retrospektiva z let studií u Zeleného má ovšem jeden pozoruhodný účel, který oznamuje i tisk. Je potřeba vybrat peníze na pokrytí části Mnichovského studijního pobytu obou dívek. V Německu pravděpodobně strávily již nějakou dobu předtím jako žačky známého německého malíře Theodora Pixise4. V bavorské metropoli také dostávají své první opravdové malířské školení. Při příchodu do Mnichova se jen těsně míjejí s budoucí zřejmě největší hvězdou české historické malby, svým vrstevníkem Václavem Brožíkem.

Mnichov je v 70. letech devatenáctého století Mekkou německé historické malby. V roce 1874 přebírá Karl Theodor von Piloty Mnichovskou Akademii a jeho okruh, do nějž patří Anselm Feuerbach, Niháj Munkácsy, Nikolaus Gysis, Hans Makart a v neposlední řadě i budoucí malířská superstar Franz von Defregger, už tehdy prakticky ovládá středoevropskou historickou malbu. Theodor Pixis, učitel slečen Görlichových, byl v podstatě Pilotyho generačním souputníkem. Prošel s členy Pilotyschule brandenburskou Künstlerkolonie a valná část jeho tvorby náleží k ryzím příkladům historismu. Pravdou je, že jeho umělecký záběr se nedotýkal výhradně historické malby, ale jako většina tehdejších tvůrců se věnoval i portrétu a krajině, stejně jako kreslení předloh pro grafické listy. Dějinné obrazy tehdy vznikaly ve značném množství – k ilustraci velkých momentů dějinných a pozoruhodných osobností. Vznikaly na popud literátů, estetiků i historiků, jejichž výzev se nerozpakovalo nemalé množství tehdejších tvůrců uposlechnout. „Stojíme se svým vzděláním a názorem na vrcholku něhož přehlížíme celou minulost. Orient, Řecko a Řím, středověk, reformace a její činy, prostírají se před námi jako univerzální panorama. Ponořiti se v tuto minulost, zmizelý svět obnoviti uměním jest úkolem naší doby, jemuž se mají věnovati síly nejlepší.“5 A jak bude dále vidno, ubíraly se touto cestou do značné míry i kroky obou sester Görlichových.

1 Nekrolog Ignaze Görlicha. Mährisch slesischer Correspondent, 10.12.1890, s.3.
2 První zmínka se nalézá v Tagesbote aus Mähren und Schlesien, 9.4.1872, s.3.
3 Mährich slesischer Correspondent, 6.10.1874, s.4.
4 Brünerzeitung, 17. 10. 1876, s. 951
5 Muther, R. Dějiny malířství sv.3, s. 393

Posted in Němečtí malíři v Brně – seriál článků by with comments disabled.