Restaurování barokních hodin

Původně sloužily asi jako jeden z nejdražších rámečků na obrázky potomků. Taková upatlaná a nefunkční věc a jaký může skrývat solidní kapitál. Tak jsme se s majitelem domluvili, že dáme ony zubožené hodiny do nějakého použitelného a prezentovatelného stavu. K předmětu existuje analogický kus ve sbírkách Moravské Galerie 1. Ten je datován na konec 18. století. Stylově vykazují hodiny znaky shodné s obdobím těsně před polovinou 18. století. Na tomto místě je ale nutné zohlednit setrvačnost forem, která bývá zejména v okrajových regionech značná. S přihlédnutím k těmto skutečnostem bych hodiny datoval mezi třicátá a osmdesátá léta 18. století. Datování stroje provedl Prof. Schneider, který stroj repasoval mezi padesátá a sedmdesátá léta 18. století. Přesněji by bylo možné datovat jen podle autora a případných archivních pramenů. Původně sloužily asi jako jeden z nejdražších rámečků na obrázky potomků. Taková upatlaná a nefunkční věc a jaký může skrývat solidní kapitál. Tak jsme se s majitelem domluvili, že dáme ony zubožené hodiny do nějakého použitelného a prezentovatelného stavu. O autorovi se doposud nepodařilo zjistit nic konkrétního. Muzeum v Prostějově nemá o hodináři toho jména žádné informace. Zařazení celku poněkud problematizuje evidentně větší množství neodborných zásahů a úprav. Provedený průzkum odhalil nejen velké množství druhotných oprav, které pod UV lampou rozzářili předmět téměř jako vánoční stromeček, ale přinesl i další pozoruhodné zjištění- odkryl jsem zbytky zlacení na dvířkách a obrubě ciferníku. Vzhledem k tomu, že již nebylo možné zcela dokonale odkrýt původní povrchovou úpravu(na sondách je pouze vidět, že se nejedná o šelak), rozhodl jsem se ji nahradit kompozicí vosků a damary s černým pigmentem ( vosko-pryskyřičné povrchové úpravy byly v Baroku poměrně běžné) , která je snadno udržovatelná, reverzibilní a opticky i materiálově odpovídající dobovému kontextu. Zbytka zlacení se ukázaly jako zcela reziduální. Zlacení bylo tedy provedeno znovu na poliment v rozsahu zjištěném průzkumem. Následně byly plochy zlacení patinovány. Část kování evidentně není původní, ale s předmětem koresponduje a bylo ponecháno.   Pro lepší představu o rozsahu zásahu si prohlédněte přiloženou galerii.
1 Umění Baroka na Moravě a ve Slezsku, Brno 1996, s. 645

Posted in O restaurování by with comments disabled.