Klasicistní hodiny od Antona Retticha- restaurování

Můj zatím poslední opus jsou tyto krásné vídeňské klasicistní hodiny. Zlacená skupina představuje zřejmě Orfea ( variantně též možná Apolóna) s puttem hrajícím na flétnu. Stylově komparační metodou je hodiny možno zařadit na konec 18., nebo přelom 18. a 19. století. To potvrzuje i datování hodinového stroje , které provedl prof. Schneider. Ciferník je signován Anton Rettich in Wien. Rettich se stal vídeňským hodinářským mistrem r. 1800. Hodiny tak vznikly nejspíše krátce po počátku 19. století. Později vykazují skříně do nichž jsou osazeny Rettichovy stroje již výrazné empírové znaky. Podle mikroskopické analýzy vrstev ( viz foto) zlacení na figuře Orfea je možné tvrdit, že byl již jednou v minulosti opraven. Druhá vrstva zlacení je však kvalitně provedena a je rovněž na mixtion. Černá barva skříně je evidentně šelaková politura dobarvená zřejmě fuchsinem a to pouze v jedné vrstvě. Stroj je vídeňské provenience. Bronzířské aplikace jsou pečlivě cizelovány a jsou značně kvalitní. Chybí ( z čelního pohledu) lišta na pravé straně dole u skříně ( i s cizelovanou aplikací) a pravá zadní noha kulovitého tvaru zlacená na mixtion a křídový podklad. Figuře Orfea chyběly celkem tři prsty. Ruka držící lyru a lyra sama byly staticky uvolněné a poškozené. Soška putta má odlomená křídla a vrstvy zlacení na ní byly silně uvolněné. Skříň stroje vykazovala masivní trhlinu v čelní části. Křídové vrstvy vykazovaly místy silnou nesoudržnost, zřejmě v důsledku nedoklížení již při výrobě. Mají silnou tendenci se sprašovat. Čištění povrchů bylo provedeno nejprve jádrovým mýdlem, poté byl použit aceton a technický benzín k sejmutí leštěnek a voskových krytů nanesených na původní šelakovou polituru. Vnitřní plochy byly zbaveny prachu mechanicky a částečně též omyty jádrovým mýdlem. Zlacení bylo čištěno širokým spektrem rozpouštědel: čpavkovou vodou 25%, acetonem, P50 a technickým benzínem. Hodinový stroj byl vyjmut, kování sejmuto a zlacené části odstrojeny. Trhlina v čele skříně byla vysazena masivním javorem, sklížena kožním klihem a následně přetemelena a zaleštěna šelakovou politurou barvenou tinkturorou do rozpouštědlových laků fy. Adler. Byla nahrazena chybějící dřevěná lišta. Na sochařské výzdobě byly provedeny dořezby rukou Orfea, oprava strun a sošky putta, odstávající vrstvy byly podlepeny a dotmeleny. Soška putta byly kompletně nově přezlacena a lehce patinována broušením cigaretovým popelem. Stejně bylo postupováno i na draperiii kryjící horní část hodin. Na soše Orfea bylo původní zlacení dochováno v nejlepším stavu, a bylo proto přistoupeno k lokálním opravám, jejichž kontury byly rozbroušeny popelem tak, aby byly co možná nejméně zřetelné. Celé dílo pak bylo patinováno tak, aby byl obnoven co možná nejednolitější, autenticky působící vzhled. Čelní nožky byly kompletně přezlaceny a patinovány. Při zlacení byl použit 12-ti hodinový mixtion Lefranc a dvojité dukátové zlato o ryzosti 23 karátů. Čistění kování bylo provedeno roztokem chelatonu 3, doplněna byla trouba pravého anděla.
Posted in O restaurování by with comments disabled.