Osudy Franze von Felbinger před jeho příchodem do moravské metropole
Franz rytíř von Felbinger byl bezpochyby ústřední uměleckou osobností německého Brna poslední čtvrtiny 19. věku. Malířem, jemuž bychom těžko hledali rovnocenný generační protějšek, ať námětově, tak technicky.
Lidsky byl rytíř Felbinger rovněž velmi zajímavou osobností. Šlechtický predikát, kterým se honosil, získal jeho otec ve službách rakouským státním drahám a i jeho syn Franz nebyl původně předurčen jiné kariéře. Malý František, rytíř von Felbinger se narodil v rodině zasloužilého státního úředníka, vídeňského dvorního rady a ředitele ozubených drah 15. července 1844 v Haiburgu, v Dolních Rakousích. O jeho dětství a mládí nám doposud není nic bližšího známo, ale je pravděpodobné, že vzhledem k otcově postavení mladý Franz vyrůstá v dostatku a je mu poskytováno adekvátní vzdělání. Po absolvování Polytechniky ve Vídni, kterou ukončuje dosažením inženýrského titulu, nastoupil jako dobrovolník ve strojírnách Georga Siegla. Poté odchází, dost možná veden zprávami o stavbě transkontinentální železnice, do Ameriky. Téměř s jistotou můžeme říci, že k tomu nedochází před rokem 18651. Po svém příchodu do Spojených států amerických nejprve pracoval pro známou strojní a zbrojařskou firmu Munn and Co., která konstruovala vozy pro podzemní pneumatickou dráhu2. Dále byl údajně činný v New Jersey, v Cornesville, ve státě Indiana, poté v Pitsburgu a San Franciscu.
V roce 1872 se ze Spojených států vrací do Evropy, údajně s nemalými finančními prostředky3. Po svém návratu byl zaměstnán vídeňskou firmou Union Baugeselschat na konstrukci a realizaci lanové dráhy na Leonberg. Mezi lety 1874 a 1875 vybudoval Felbinger – podle svého vlastního patentu – vídeňskou potrubní poštu, která byla funkční minimálně ještě v roce 1926. Koncem roku 1875 byl Franz von Felbinger povolán generálním poštmistrem Stephanem do Berlína ke zbudování pneumatické potrubní pošty podle patentu, jehož byl sám autorem a držitelem. Tento jeho patent je také velmi pravděpodobně důvodem k tomu, aby byl Franz von Felbinger označován v biografických encyklopediích jako vynálezce. Dále je autorem potrubních pošt v Mnichově a Hamburku a údajně i v Paříži, Berlíně a Sankt Peterburgu.
Do Brna přichází Felbinger zřejmě krátce před rokem 1875, kdy si v sobotu 9. října bere v katedrálním kostele svatého Petra a Pavla za manželku o dvanáct let mladší slečnu Louise Werner, dceru majitele hotelu Werner a brněnského stavitele J. Wernera. Tímto sňatkem s členkou zámožné německé rodiny získává Felbinger místo mezi brněnskou společenskou smetánkou. Tato událost ostatně neunikla soudobému brněnskému tisku a Tagesbote o ní referuje třináctého října 1875 s poukazem na množství hostů z brněnské vysoké společnosti4. Sňatkem s dcerou významného brněnského stavebního podnikatele získává Felbinger jeden z největších brněnských hotelů, který posléze přejmenuje na Hotel Grand. Toto jméno mu vybral snad sám Felbinger jako jeho nový majitel. Dva roky nato se Felbingerovi a jeho ženě Louise narodí ve Vídni syn Karl. Definitivní ukotvení Franze von Felbingera v brněnském regionu pak znamená rok 1878 a pořízení usedlosti a pozemků v nedaleké německé obci Schöllschitz, dnešní Želešice, kde začíná úspěšně hospodařit a budovat moderní úspěšný zemědělský podnik5. Z Felbingerovy náklonnosti k technice zřejmě pramení i zavedení vůbec prvního elektrického osvětlení v Brně na principu Jabločkovovy svíce v hotelu Grand. Podnik v Želešicích, pojmenovaný podle manželky Louisenhof, zřejmě dobře prosperoval, což dokládá i zavedení podnikové mateřské školy roku 1887. To nám podává důkaz o tom, jakým způsobem Felbinger chápal fungování společnosti jako komunity. Roku 1897 pak nechává vybudovat v Želešicích svoji proslulou moderní konzervárnu.
Ani v následujících letech nic nenaznačuje jeho umělecké ambice. Realizuje řadu úspěšných technických projektů a cestuje. Stává se rovněž autorem několika patentů, ovšem v oboru, který těžko může být malířství vzdálenějším. Jeho patenty se týkají vylepšení potrubní pošty. Místa pobytu, která souvisejí s Felbingerovými technickými a podnikatelskými aktivitami, jsou opravdu rozmanitá a zahrnují – krom jiných – i New Jersey, či Indianu, Pitsburg nebo San Francisco ve Spojených státech amerických. V Evropě ho pak pracovní povinnosti zavanou do Berlína, Mnichova, Hamburku a údajně i do Paříže, či Petersburgu.
Jak vidno, než se Felbinger usadil okolo roku 1875 v Brně, měl už za sebou bohatou životní zkušenost a byl mužem širokého záběru. Nic však nenasvědčuje tomu, že by součástí jeho osobnosti byly výtvarné ambice. Zřejmě právě až od tohoto období, kdy je již Felbinger hmotně zabezpečený, můžeme datovat počátky praktického Felbingerova zájmu o malířství.
2 Franz Ritter v. Felbinger. Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 19. 7. 1906. V současnosti není docela jasné o jaké zařízení se jedná. Spekulace na toto téma není možné zatím ničím podložit.
3 Viz Poz.5
4 Nebylo běžné, aby se objevovaly zprávy o sňatcích mimo svatební oznámení mezi placenou inzercí. To dokládá, že byla v Brně považována za pozoruhodnou událost. Přesto, že v nekrologu (viz Poz. 5) je uváděno Felbingerovo jmění přivezené z Ameriky vzbuzuje tento sňatek spíše dojem sňatku jména a majetku.
5 Tuto skutečnost potvrzuje i šestá cena na Říšské ovocnářské výstavě v říjnu 1888. in: Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 12. 10. 1888, s. 3.
Posted in Němečtí malíři v Brně – seriál článků, O umění by RuR with comments disabled.