Mgr. Radek RyšánekRestaurátor a historik umění s povolením Ministerstva kultury ČR k restaurování kulturních památek.

29/11/2012 Sestry Görlichovy – Mikoláš Aleš v sukních? III

Ve Vídni na osmdesátých let 19. století patřil stárnoucí Friedrich von Amerling nový tutor mladých brněnských autorek k oblíbeným portrétistům a k nejvýraznějším a nejoblíbenějším představitelům Vídeňské biedermeierské výtvarné tradice. Minimálně Sofie se pod jeho vedením měla jistou dobu školit¹. Je však pravděpodobné, že jako vždy doposud obě sestry zůstávají spolu i ve Vídni. Téhož roku by se také snad mělo objevit Frigas Hochzeitung na výstavě Östreichisches kunstvereinu ve Vídni.

V červnu 1881 se představují znovu a to opět pozoruhodnými náměty. Od mytologie germánské přešly ke klasickým tématům mytologie římské, aby daly vzniknout dvojici pláten z náměty Bakcha a Diany. Spolu s nimi se ještě objevuje náboženský výjev Svatá Filoména, inspirovaný snad umučením této světice. Ve zpracování Bakcha se kromě Bakcha samotného ve výjevu vyjevuje i opilý Silén na oslu a Faun s Bakchantkou s tamburínou². Diana, jako „protějšek“ Bakchův, má pak být zobrazena na voze taženém jeleny se psy a zapadajícím měsícem v pozadí³. V těchto dvou případech se jednalo o značně rozměrné kompozice. V tisku jsou uváděny rozměry dva na jeden metr⁴, což jsou rozměry na lokální poměry nevšední.

Škoda, že ona plátna jsou v současnosti nezvěstná a nelze se tak vlastně ani pokusit identifikovat v nich případný vliv Feurbachův, nebo von Mareesův, jejichž dílo bylo dobře známo a kteří právě k antické tématice neměli nikdy daleko. Snad je to rovněž Vídeňský vliv. Jak známo, Vídeňské umění, ani v době kdy móda myšlenek nacionálně zabarveného proudu historismu zahltila značnou část evropského malířství, nikdy zcela neopustilo antickou inspiraci patrnou z děl ikony tehdejšího vídeňského výtvarného života Hans Makart, či mladý Gustav Klimt a Arnold Böcklin. Významným reprezentantem bylo i dílo Anselma Feurbacha, se kterým se ovšem mohli obě sestry seznámit již za svého mnichovského pobytu, stejně jako s dílem Mareesovým. Přece však v souvislosti z Přísahou Prince Eugena a vzhledem k intencím jejich předchozí tvorby, by se dalo soudit, že to byla právě jistá vídeňská záliba v antických tématech, která měla v tomto případě rozhodující vliv. Vídeň, do které obě sestry zřejmě počátkem osmdesátých let přišly zdaleka nebyla onou pověstnou Vídní přelomu století se svým výsostným postavením Mekky středoevropského moderního malířství. Největší hvězdou byl tehdy umělec zcela odlišného naturelu. Vídni osmdesátých let vládne jednoznačně naturalizovaný v Mnichově u Pilotyho vyškolený Hans Makart a budoucí ikona vídeňské secese, tehdy sotva dvacetiletý Gustav Klimt ještě téměř celé desetiletí bude hledat svůj vlastní výtvarný projev. Zatím se stejně jako celá Vídeň kořil Makartovu umění. Koncem sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let je takřka celá Vídeň Makartem okouzlena. Makart byl společenskou i kulturní ikonou. Jeho svítivá a mihotavě se lesknoucí neobarokní historická plátna, byla, dalo by se říci, symbolem Vídně pobřeznové doby a vídeňské Ringstrase. Právě do této Vídně přicházejí sestry Görlichovy, do jakési monumentálně neorenesančně-barokní atmosféry pozdního historismu. Zde je možno hledat kořeny jak námětu, tak rozměrů Bakcha a Diany, tématu ostatně Makartem rovněž zpracovaného v Dianině lovu. Ve Vídni se však s blížícím koncem století objevuje i zcela jiný inspirační zdroj. Prohořívající pangermanismus. Quido von Liszt v té době formuluje své nacionalistické a mystické myšlenky. Jak se později ukáže ne zcela bez vlivu na obě brněnské malířky.

Roku 1880 jsou v Redutě vystavena plátna Lov na lišku ve středověku (Fuchsjagt in Mitelalter) a barevná verze Prince Eugena. U honu na lišku je rovněž plátno více než metrové v obou rozměrech. Konkrétně se uvádí jeden metr výšky a metr a čtvrt šířky⁵. Dvě posledně jmenovaná plátna pak byla podle dobového tisku vystavena ve vídeňském kunstvereinu a v Grazu. Také je prezentován portrét Anny Peschkeové. Na výstavu reagují všechna brněnská periodika v podstatě pochvalně a zanedlouho nato, se dočkávají obě malířky zřejmě nejvýznamnějšího oficiálního ocenění během své umělecké kariéry. 19.7.1881 za alegorický obraz Hold Rakousku se mají stát držitelkami Medaile za umění a vědu (Medaile für Kunst und Wissenschaft⁶).

Tou dobou se pravděpodobně stále zdržují v Rakousku, kde vystavují ve vídeňském Kunstvereinu další starogermánskou tématiku zpracovávající obraz: Bitvu Arminiovu (Die Hermanschlacht in Teutoburger Walde) a obě autorky se za ně dočkávají mnohých pochval. Plátno má být inspirováno obrazem Angeliky Kauffman. I když je tato informace prakticky jistě chybná, neboť dílo s tímto tématem není od Angeliky Kaufman známo a tato přední evropská klasicistka by zřejmě ani podobný námět nikdy nezvolila, potvrzuje tato poznámka v kombinaci s informacemi o pobytu v Londýně, že dílo Angleliky Kauffman bylo sestrám Görlichovým známo i z autopsie a takřka jistě muselo zanechat stopy na jejich výtvarném projevu. Jistě zde svoji roli sehrálo i to, že Angelika Kaufman byla žena stejně jako sestry Görlichovy. Je možné, že to vedlo ne příliš poučeného recenzenta ke snaze upomenout na to, že sestry Görlichovy jsou jakýmisi brněnskými Angelikami Kauffman, a že i zemské hlavní město Brno má své ženy- malířky. Analogický námět však ve výtvarném umění v české kotlině přeci nalezneme, a to o téměř osm desetiletí dříve v tvorbě Josefa Berglera.

V září téhož roku vystavují na především Zeleného exhibici v Redutě plátno Nový spoluhráč ( Der neue Spielgenose), aby se pak zprávy o nich vytratily až do roku 1884. Je však pravděpodobné, že tuto dobu trávily opět na cestách. Roku 1884 na 3. výstavě Mährischer kunstvereinu vystavují jako spoluautorky plátno Soutok Černého moře s Dunajem (Schwarze Meer Begrüt Donau). Přesto, že se dílo nedochovalo, jeho popis v tisku nám může dát slušnou představu minimálně o námětu plátna. Šlo zřejmě o poměrně rozměrnou symbolickou kompozici, na níž: “ Plavovlasá víla Dunaj ve světle modrých šatech padá na kolena před silným Mužem představujícím Černé moře.“⁷ Nedlouho nato se objevuje ještě téma z antické mytologie. Po Bakchovi a Dianě je to tentokrát hostina Peleova (Das Hochzetsfest der König Peleus).

Mit Sturm um die Wette, to je název jednoho ze dvou ten rok prezentovaných dílek kterými se slečny Görichovy prezentují v roce 1885. Zbytečnost pokusu přeložit název se ukazuje zjištěním, že Sturm je pes a celá scéna je tedy Procházka děvčete se psem. Kritika v Korrespondentu je tentokrát poněkud posměšná. Nic to ale není proti tomu, jak zamete s druhým plátnem, které toho roku v vystavují . Lov germánů na Zubra (Germanische Auerjagt). „Jak velká je tato malba, tak velká je to chyba“⁸, nešetří recenzent obě autorky. Dlouze pak rozebírá problémy s rozměrovými vztahy uvnitř plátna, aby se dobral k závěru, že, údajně slovy Schilerovými, „…Neb mistr zjeví se až v omezení…“⁹. Reakce z tohoto roku je suverénně nejhorší recenzí jaké se obě autorky dočkaly za celé své výtvarné působení. Recenze ovšem také naznačuje, že obě malířky nemají problémy s velikostními a hmotovými vztahy v obraze poprvé, ale vzhledem k tomu, že dílo je dnes ztraceno k tomu dnes těžko můžeme říci něco bližšího. I přes dosti nesmlouvavou kritiku sestry Görlichovy svými historickými plátny zaujímají místo nejvýznamnějších brněnských reprezentantek historické malby v německé komunitě.

Ve druhé polovině osmdesátých let, zdá se, hvězda slečen Görlichových kulminuje. V březnu 1886 Mají v Gewerbemuseu rozsáhlou expozici, kterou se prezentují ve svém rodném městě po návratu ze studijních cest, na kterých měly kromě Německa a Vídně zavítat rovněž do Anglie a vystavovat, krom jiných, i v Kolíně nad Rýnem, nebo v Berlíně¹⁰. Na výstavě se objevují jak již vystavovaná plátna jako Hermanschlagt¹¹, prinz Eugen, Hulbigung Östereich, Baldurrs Tot, Frigas Hochzeit, Peleus Hochzetsfest, Der empfang eines heldedn in Walhala, tak i dosud neprezentované Ganymed Erschand den Olymp, Zum 10. mai 1881, Aurora, Germanische auerstierjagt, Nero, Afrikanische Stranssenjagt, Fata morgana a také skici k jednomu z jejich nejproslulejších obrazů Letzte verbliche Aussturm der Schweden auf Vie bestige Brünn in jahre 1645¹². Ten vznikl zřejmě přímo na objednávku Friedricha Waniecka, neboť bezprostředně po vzniku malby přechází tato do jeho vlastnictví a později se dočká i masového šíření pomocí fotografie. Monumentální podobu Švédů před Brnem (Der letzte vergebliche Anstum der Schweden die besesigte Stadt Brünn am 15. August 1645)představí v roce 1892 na vánoční výstavě v Gewerbemuseu. Nadšená recenze v Correspondentu poodhaluje rovněž nevšední pečlivost, se kterou obě výtvarnice přistoupily k tématu, když měli jako konzultanty přizvat většinu brněnské německé intelektuální elity. V této souvislosti jsou zmiňováni Cristian Ritter d’Elvert, Moritz Trapp a Dr. Wilhem Schram, jinak zemský konzervátor. „Glanzpunct der Diesjährige Weinachtsaustelung“¹³, je označováno toto plátno a zřejmě se stává do velké míry populárním. Důkazem toho budiž, že se jedná zřejmě o první soudobé umělecké dílo v regionu, které je fotograficky reprodukováno pro komerční účely. Již v první čtvrtině roku 1892 jsou k dostání fotoreprodukce plátna a ještě téhož roku v květnu se v knihkupectvích objevují i fotografie Baldurovy smrti a Frigy z atelieru Tazl¹⁴.