Tokijské novinky

Příběh objevení Letzelova náhrobku Kláry Květoňové má po nějakém čase pokračování. Berlínský korespondent listu Tokyo Shimbun (založen 1884 a vycházející dvakrát denně v nákladu blížícímu se milionu výtisků) Takahiko Myiamoto se za mnou přijel podívat až na mou rodnou hroudu a publikoval o nálezu článek právě ve věhlasném tokijském deníku.

Sestry Görlichovy – Mikoláš Aleš v sukních? III

Ve Vídni na osmdesátých let 19. století patřil stárnoucí Friedrich von Amerling nový tutor mladých brněnských autorek k oblíbeným portrétistům a k nejvýraznějším a nejoblíbenějším představitelům Vídeňské biedermeierské výtvarné tradice. Minimálně Sofie se pod jeho vedením měla jistou dobu školit1. Je však pravděpodobné, že jako vždy doposud obě sestry zůstávají spolu i ve Vídni. Téhož roku by se také snad mělo objevit Frigas Hochzeitung na výstavě Östreichisches kunstvereinu ve Vídni.

V červnu 1881 se představují znovu a to opět pozoruhodnými náměty. Od mytologie germánské přešly ke klasickým tématům mytologie římské, aby daly vzniknout dvojici pláten z náměty Bakcha a Diany. Spolu s nimi se ještě objevuje náboženský výjev Svatá Filoména, inspirovaný snad umučením této světice. Ve zpracování Bakcha se kromě Bakcha samotného ve výjevu vyjevuje i opilý Silén na oslu a Faun s Bakchantkou s tamburínou2. Diana, jako „protějšek“ Bakchův, má pak být zobrazena na voze taženém jeleny se psy a zapadajícím měsícem v pozadí3. V těchto dvou případech se jednalo o značně rozměrné kompozice. V tisku jsou uváděny rozměry dva na jeden metr4, což jsou rozměry na lokální poměry nevšední.

Škoda, že ona plátna jsou v současnosti nezvěstná a nelze se tak vlastně ani pokusit identifikovat v nich případný vliv Feurbachův, nebo von Mareesův, jejichž dílo bylo dobře známo a kteří právě k antické tématice neměli nikdy daleko. Snad je to rovněž Vídeňský vliv. Jak známo, Vídeňské umění, ani v době kdy móda myšlenek nacionálně zabarveného proudu historismu zahltila značnou část evropského malířství, nikdy zcela neopustilo antickou inspiraci patrnou z děl ikony tehdejšího vídeňského výtvarného života Hans Makart, či mladý Gustav Klimt a Arnold Böcklin. Významným reprezentantem bylo i dílo Anselma Feurbacha, se kterým se ovšem mohli obě sestry seznámit již za svého mnichovského pobytu, stejně jako s dílem Mareesovým. Přece však v souvislosti z Přísahou Prince Eugena a vzhledem k intencím jejich předchozí tvorby, by se dalo soudit, že to byla právě jistá vídeňská záliba v antických tématech, která měla v tomto případě rozhodující vliv. Vídeň, do které obě sestry zřejmě počátkem osmdesátých let přišly zdaleka nebyla onou pověstnou Vídní přelomu století se svým výsostným postavením Mekky středoevropského moderního malířství. Největší hvězdou byl tehdy umělec zcela odlišného naturelu. Vídni osmdesátých let vládne jednoznačně naturalizovaný v Mnichově u Pilotyho vyškolený Hans Makart a budoucí ikona vídeňské secese, tehdy sotva dvacetiletý Gustav Klimt ještě téměř celé desetiletí bude hledat svůj vlastní výtvarný projev. Zatím se stejně jako celá Vídeň kořil Makartovu umění. Koncem sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let je takřka celá Vídeň Makartem okouzlena. Makart byl společenskou i kulturní ikonou. Jeho svítivá a mihotavě se lesknoucí neobarokní historická plátna, byla, dalo by se říci, symbolem Vídně pobřeznové doby a vídeňské Ringstrase. Právě do této Vídně přicházejí sestry Görlichovy, do jakési monumentálně neorenesančně-barokní atmosféry pozdního historismu. Zde je možno hledat kořeny jak námětu, tak rozměrů Bakcha a Diany, tématu ostatně Makartem rovněž zpracovaného v Dianině lovu. Ve Vídni se však s blížícím koncem století objevuje i zcela jiný inspirační zdroj. Prohořívající pangermanismus. Quido von Liszt v té době formuluje své nacionalistické a mystické myšlenky. Jak se později ukáže ne zcela bez vlivu na obě brněnské malířky.

Roku 1880 jsou v Redutě vystavena plátna Lov na lišku ve středověku (Fuchsjagt in Mitelalter) a barevná verze Prince Eugena. U honu na lišku je rovněž plátno více než metrové v obou rozměrech. Konkrétně se uvádí jeden metr výšky a metr a čtvrt šířky5. Dvě posledně jmenovaná plátna pak byla podle dobového tisku vystavena ve vídeňském kunstvereinu a v Grazu. Také je prezentován portrét Anny Peschkeové. Na výstavu reagují všechna brněnská periodika v podstatě pochvalně a zanedlouho nato, se dočkávají obě malířky zřejmě nejvýznamnějšího oficiálního ocenění během své umělecké kariéry. 19.7.1881 za alegorický obraz Hold Rakousku se mají stát držitelkami Medaile za umění a vědu (Medaile für Kunst und Wissenschaft6).

Tou dobou se pravděpodobně stále zdržují v Rakousku, kde vystavují ve vídeňském Kunstvereinu další starogermánskou tématiku zpracovávající obraz: Bitvu Arminiovu (Die Hermanschlacht in Teutoburger Walde) a obě autorky se za ně dočkávají mnohých pochval. Plátno má být inspirováno obrazem Angeliky Kauffman. I když je tato informace prakticky jistě chybná, neboť dílo s tímto tématem není od Angeliky Kaufman známo a tato přední evropská klasicistka by zřejmě ani podobný námět nikdy nezvolila, potvrzuje tato poznámka v kombinaci s informacemi o pobytu v Londýně, že dílo Angleliky Kauffman bylo sestrám Görlichovým známo i z autopsie a takřka jistě muselo zanechat stopy na jejich výtvarném projevu. Jistě zde svoji roli sehrálo i to, že Angelika Kaufman byla žena stejně jako sestry Görlichovy. Je možné, že to vedlo ne příliš poučeného recenzenta ke snaze upomenout na to, že sestry Görlichovy jsou jakýmisi brněnskými Angelikami Kauffman, a že i zemské hlavní město Brno má své ženy- malířky. Analogický námět však ve výtvarném umění v české kotlině přeci nalezneme, a to o téměř osm desetiletí dříve v tvorbě Josefa Berglera.

V září téhož roku vystavují na především Zeleného exhibici v Redutě plátno Nový spoluhráč ( Der neue Spielgenose), aby se pak zprávy o nich vytratily až do roku 1884. Je však pravděpodobné, že tuto dobu trávily opět na cestách. Roku 1884 na 3. výstavě Mährischer kunstvereinu vystavují jako spoluautorky plátno Soutok Černého moře s Dunajem (Schwarze Meer Begrüt Donau). Přesto, že se dílo nedochovalo, jeho popis v tisku nám může dát slušnou představu minimálně o námětu plátna. Šlo zřejmě o poměrně rozměrnou symbolickou kompozici, na níž: “ Plavovlasá víla Dunaj ve světle modrých šatech padá na kolena před silným Mužem představujícím Černé moře.“7 Nedlouho nato se objevuje ještě téma z antické mytologie. Po Bakchovi a Dianě je to tentokrát hostina Peleova (Das Hochzetsfest der König Peleus).

Mit Sturm um die Wette, to je název jednoho ze dvou ten rok prezentovaných dílek kterými se slečny Görichovy prezentují v roce 1885. Zbytečnost pokusu přeložit název se ukazuje zjištěním, že Sturm je pes a celá scéna je tedy Procházka děvčete se psem. Kritika v Korrespondentu je tentokrát poněkud posměšná. Nic to ale není proti tomu, jak zamete s druhým plátnem, které toho roku v vystavují . Lov germánů na Zubra (Germanische Auerjagt). „Jak velká je tato malba, tak velká je to chyba“8, nešetří recenzent obě autorky. Dlouze pak rozebírá problémy s rozměrovými vztahy uvnitř plátna, aby se dobral k závěru, že, údajně slovy Schilerovými, „…Neb mistr zjeví se až v omezení…“9. Reakce z tohoto roku je suverénně nejhorší recenzí jaké se obě autorky dočkaly za celé své výtvarné působení. Recenze ovšem také naznačuje, že obě malířky nemají problémy s velikostními a hmotovými vztahy v obraze poprvé, ale vzhledem k tomu, že dílo je dnes ztraceno k tomu dnes těžko můžeme říci něco bližšího. I přes dosti nesmlouvavou kritiku sestry Görlichovy svými historickými plátny zaujímají místo nejvýznamnějších brněnských reprezentantek historické malby v německé komunitě.

Ve druhé polovině osmdesátých let, zdá se, hvězda slečen Görlichových kulminuje. V březnu 1886 Mají v Gewerbemuseu rozsáhlou expozici, kterou se prezentují ve svém rodném městě po návratu ze studijních cest, na kterých měly kromě Německa a Vídně zavítat rovněž do Anglie a vystavovat, krom jiných, i v Kolíně nad Rýnem, nebo v Berlíně10. Na výstavě se objevují jak již vystavovaná plátna jako Hermanschlagt11, prinz Eugen, Hulbigung Östereich, Baldurrs Tot, Frigas Hochzeit, Peleus Hochzetsfest, Der empfang eines heldedn in Walhala, tak i dosud neprezentované Ganymed Erschand den Olymp, Zum 10. mai 1881, Aurora, Germanische auerstierjagt, Nero, Afrikanische Stranssenjagt, Fata morgana a také skici k jednomu z jejich nejproslulejších obrazů Letzte verbliche Aussturm der Schweden auf Vie bestige Brünn in jahre 164512. Ten vznikl zřejmě přímo na objednávku Friedricha Waniecka, neboť bezprostředně po vzniku malby přechází tato do jeho vlastnictví a později se dočká i masového šíření pomocí fotografie. Monumentální podobu Švédů před Brnem (Der letzte vergebliche Anstum der Schweden die besesigte Stadt Brünn am 15. August 1645)představí v roce 1892 na vánoční výstavě v Gewerbemuseu. Nadšená recenze v Correspondentu poodhaluje rovněž nevšední pečlivost, se kterou obě výtvarnice přistoupily k tématu, když měli jako konzultanty přizvat většinu brněnské německé intelektuální elity. V této souvislosti jsou zmiňováni Cristian Ritter d’Elvert, Moritz Trapp a Dr. Wilhem Schram, jinak zemský konzervátor. „Glanzpunct der Diesjährige Weinachtsaustelung“13, je označováno toto plátno a zřejmě se stává do velké míry populárním. Důkazem toho budiž, že se jedná zřejmě o první soudobé umělecké dílo v regionu, které je fotograficky reprodukováno pro komerční účely. Již v první čtvrtině roku 1892 jsou k dostání fotoreprodukce plátna a ještě téhož roku v květnu se v knihkupectvích objevují i fotografie Baldurovy smrti a Frigy z atelieru Tazl14.

1 Mährisch-slesischer correspondent, 21.4.1893, s.4 – uvádí školení u Friedricha Amerlinga, což je zřejmě chyba autora zprávy.
2 Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 8.6.1881.s3.
3 Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 15.9.1884. s. 4
4 Mährisch- slesischer correspondent, 9.6.1881, s.4.
5 Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 15.9.1884. s. 4
6 Jistě se nejedná o Österreichisches Ehrenzeichen für Kunst und Wissenschaft založené až roku 1887. Je tedy problematické určit o jaké vyznamenání mělo v tomto případě vlastně jít.
7 Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 15.9.1884. s. 4
8 Mährisch slesischer Correspondent, 13.9.1885. s.4
9 Viz poz. 21- Na tomto místě se cekem evidentně jedná o chybu recenzentovu. Tento citát je nade vší pochybnost vytržen z Goetheho básně Příroda a umění: Natur und Kunst
Natur und Kunst, sie scheinen sich zu fliehen,
<>Und haben sich, eh‘ man es denkt, gefunden;
<>Der Widerwille ist auch mir verschwunden,
<>Und beide scheinen gleich mich anzuziehen.
<>Es gilt wohl nur ein redliches Bemühen!
<>Und wenn wir erst in abgemeßnen Stunden;
<>Mit Geist und Fleiß uns an die Kunst gebunden,
<>Mag frei Natur im Herzen wieder glühen.
<>So ist’s mit aller Bildung auch beschaffen:
<>Vergebens werden ungebundne Geister
<>Nach der Vollendung reiner Höhe streben.
<>Wer Großes will, muß sich zusammenraffen:
<>In der Beschränkung zeigt sich erst der Meister,
<>Und das Gesetz nur kann uns Freiheit geben.
10 Tagesbote aus Mähren und Schlesien. 26.3.1886, s,4.
11 Vzhledem ke značně epickým názvům některých děl se zde držím praxe dobových médií, které, je-li jasné o jké plátno se jedná, používají jejich zkrácené verze.
12 Tagesbote aus Mähren und Schlesien, 9.3.1886. s.4.
13 Correspondent 14.12.1891 s.3
14 deutsche blatt 7.5.1892, s. 3-4

Slavkovské restaurování 2012

5

Tak, náš projekt má za sebou první ročník.  Doufám, že Maťo a Martin si svůj pobyt na zámku užili. Zájem o náš projekt byl poměrně značný.  Pěkný pořad o Slavkovském restaurování vyšel z dílny clostátního Proglasu, prostor nám věnovala brněnská regionální televize BTV a jako třešničku na dortu si nás pozvala i Česká televize do svého Dobrého rána. V příštím ročníku Slavkovského restaurování  se náš zámecký ateliér rozšíří o restaurátory keramiky. Na několik fotografií se můžete kouknout v připojené galerii.

[galleryview id=13]

Empírové hodiny

Jak už to někdy bývá, cestu do pekel dláždí dobré úmysly.  Podomácké opravy a úpravy starožitností tak mnohdy končívají jejich závažným poškozením. Taková kutilská aktivita se vtomto případě podepsala na bohatě zdobených empírových hodinách ze soukromé sbírky.

Na fotografiích si povšimněte zejména nepůvodní barevnosti a koulí u lvích tlap.  Oboje bylo nepůvodním produktem nežádoucí kreativity předchozího “ restaurátora“. Právě odstranění těchto produktů “ lidové tvořivosti“ bylo po dohodě s objednavatelem náplní mého zásahu.

Průzkum před restaurování byl proveden ve dvou rovinách. První byla technická, při níž byl předmět zkoumán v UV světle, byly pořízeny nábrusy vrstev povrchových úprav a provedena stratigrafická sonda. Ve druhé rovině byla hledána předloha, která by jasně vypovídala o původním tvaru hodin.

Přidávám pár úryvků z dokumentace a reprezentativní výběr fotografií.

…Předmět vykazuje vysokou míru novodobých úprav a oprav. Při UV luminiscenci vykazuje předmět velké množství různých povrchových úprav různého stáří. Vrchní strana křídel orla a lesklé doplňky jsou stříbřené plátkovým stříbrem na mixtion a opatřeny pokostem na šelakové bázi- luminiscence žlutooranžová, rozpustné etanolem. Tělo orla je opatřeno nátěrem zlatého odstínu provedeným na křídovou vrstvu snad na olejovém základě- luminiscence 0, lehce reaguje na aceton, reaguje na průmyslové odstraňovače (p 05). Nohy orla, vrchní část křídel, zobák a jsou zlaceny na tzv. Washgold (stříbrnou fólii opatřenou oranžovým lakem k dosažení zlatého efektu) Drapérie okolo hodin je opatřena zřejmě 4 vrstvami povrchových úprav na křídovém podkladu. Původní je zřejmě tmavě modrá s drobným zlatým dekorem- luminiscence slabá neurčitá, rozpustnost v acetonu částečně. Následuje černá- luminiscence slabá, rozpustnost v acetonu a lihu. Pak se nachází zřejmě tenká vrstva bronzového ??? ( malý rozsah- neprůkazné) emailu- luminiscence slabá, reaguje na aceton. Následuje světle modrý email- luminiscence výrazná do žluta, rozpustnost aceton a etanol částečně. Celý povrch je pak ještě nepravidelně pokryt transparentním lakem hnědožlutého zabarvení- luminiscence výrazně do žluta, rozpustnost v acetonu a etanolu částečně. Spodní část hodin kolem tlap a koulí vykazuje silně oranžovou luminiscenci mladší šelakové politury. Nyní je třeba konstatovat, že podle přiloženého srov materiálu a ve světle výsledků provedených analýz je více než pravděpodobné, že hodiny původně nebyly závěsné, nýbrž stojací. Provedený mikrofotografický průzkum prokázal jednoznačně tři silné vrstvy povrchových úprav nanesených na křídovém podkladu. Spodní vrstva je nade vší pochybnost modrá svázaná s následující černou. Následující modrá vrstva separovaná. Při průzkumu bylo dále nalezeno několik reziduí dalšího výzdobného prvku- stylizovaného žlutého květu se čtyřmi lístky. Na několika místech se na něm vyskytovala rezidua zlacení….

  1. Odstranění nevhodných novodobých úprav ( koule, přílepky, nepůvodní kování)- mechanicky.
  2. Demontáž stroje.
  3. Zpravení spojů lepených novodobými lepidly- nebylo lze tyto povolit mez podstoupení značné míry rizika pro předmět. Byly tudíž pouze zapraveny a zakřídovány. mechanicky, křídový podklad- klihová voda+ plavená křída.
  4. Sanace povrchu a sejmutí nepůvodních povrchových úprav – odklížené části křídové vrstvy jsou fixovány pomocí klihové vody, modrý email, černá vrstva jsou sejmuty (obě chemicko-mechanicky)- černý email je značně soudržný se spodní modrou vrstvou. Modrá podkladová vrstva je místy zcela probroušena až na křídový podklad do kterého je černá vrstva lokálně vsáklá. I přes pečlivé domytí lihem není možné černou vrstvu zcela sejmout bez nepřístojného rizika. Ponechaná rezidua budou zaretušována. Na nohách se po sejmutí bronzového laku ukazují stopové zbytky zlacení.
  5. Dořezby- nový podstavec ( lipové dřevo, křídované, zlacené metálem na mixtion, patinované), dořezba levého křídla ( lipové dřevo, křídované, zlacené na mixtion práškovým bronzem).
  6. Opravy zlacení- nohy jsou přizlaceny metálem na mixtion v souladu s podstavcem. Z důvodu oprav trhlin a odlomených částí bylo nutno snést lak ze stříbřených částí. Ty byly opraveny plátkovým stříbrem položeným na mixtion a následně povrchově upraveny kompozicí z šelaku, dračí krve a benátského terpentýnu podle receptu L. Losose ( Losos, 2005, s. 72). Celý povrch orla byl pak očištěn pomocí jádrového mýdly, mýdla Vulpex a nakonec dočištěn mechanicky.
  7. Retuše povrchové úpravy drapérie- vodové barvy Umton. Lístky obnoveny a doplněny pomocí zlacení metálem položeným na mixtion. Žlutý podklad již nebyl obnovován.

… Tolik tedy pár úryvků z dokumentace. Jak to celé dopadlo můžete posoudit níže.

Fotky z Jurkovičovky

Sem tam se mne někdo ptá, co je to za podivné obrázky. Vězte, že to jsou výsledky toho, když maminka řekne, měla by se natřít brána. Aspoň na Vánoce by to mohlo nějak vypadat :-) V tomto případě na Jurkovičově vile. Takto vypadají vrstvy barev z brány perníkové chaloupky pod mikroskopem :-)

Sestry Görlichovy – Mikoláš Aleš v sukních? II.

Jakou přesně dobu dlí sesterské duo v bavorské metropoli je možno v současnosti pouze odhadovat. Nicméně jejich další expozice v rodném městě proběhle až v roce 1878. V březnu prezentují na výstavě v Gewerbemuseu plátno pod titulem Cizincova píseň (Ein Fremdes Lied), ale do Brna se zřejmě na delší dobu nevracejí a pokračují ve studijních cestách nejspíše až do roku 1886. Mezi tím stále představují svá čerstvá díla na brněnské půdě. Hned následující rok ukazují, že jejich německý pobyt na nich zanechal prokazatelné stopy, minimálně pokud se volby námětů týká a vytavují u Czervinského na Rennergasse (dnešní Běhounské ulici) plátno s námětem z germánské mytologie svatba bohyně Frigy ( Friga’s Hochzetsung). V září 1880 k němu přibude ještě Smrt Baldurova (Baldurs Tot). Pokud je v současné době známo, jedná se o v umění na území Zemí Koruny české velmi nezvyklé náměty. Je dost dobře možné, že tato plátna vznikala buď přímo během pobytu obou autorek v Německu, nebo alespoň v nejužším sepětí s ním. Je také možné, že již tehdy se obě sestry dostaly do kontaktu s pangermánským hnutím.

Je pochopitelné, že se je na poli námětů germánská mytologie tak výrazně reflektována právě v Brně. Výrazný vliv zde jistě má zejména okruh brněnského továrníka a německého vlastence Friedricha Waniecka, jednoho z předních podporovatelů ariosofistického a pangermánského hnutí konkrétně jednoho z jeho nejčelnějších představitelů, vídeňského spisovatele Quida von Liszt.

Germánské mytologické příběhy byly nejčastěji čerpány z několika pramenů. K těm nejznámějším a nejdůležitějším patří jistě skaldská poetická tradice. Skaldská poetika hrála stěžejní roli v německém národním uvědomění a při hledání starogermánského ducha německého národa přitahovala právem značnou pozornost. Eddy obsahující starogermánskou mytologii byly studnicí námětů pro romantické, národně obrozenecké hledání společného ducha všech Němců. První z obou Edd, veršovaná a dochovaná v opise ze třináctého století je kladena až do 10. století, mladší v próze, napsal na přelomu 12. a 13. století Islanďan Snori Sturluson. Eddy nejsou ovšem jedinými prameny. Dalším významným pramenem je zvláště Píseň o Niebelunzích (Der Niebelunge Not) z přelomu 12. a 13. století. V devatenáctém století na základě snah pevně se vymezit jako velký kulturní a dějinami hýbající národ sáhli němečtí národovci právě k těmto zdrojům při konstruování kulturní koncepce nově se formujícího moderního německého národa, který měl následně možnost se opřít o v té době čerstvě se formující pangermánské hnutí. Společností, kulturou i vědou vane tehdy, jak bychom tak řekli, duch dějin, národa a především Hegelův1. Germánská mytologie, ale i jiné příběhy z historické literatury se stávají jedním ze stěžejních inspiračních zdrojů německého umění2 a tento vliv zasáhl i široké okolí. Již před polovinou století můžeme tak vidět například von Steinleho Lorelei, jak s vlajícími kadeřemi shlíží z útesu v dramatické gestu.

V českých zemích se s tématy z germánské, či německé mytologie nebo dávné historie setkáváme poskrovnu, zejména ve tvorbě Jana Emila Lauffera (1837-1909). Téma Baldurovy smrti, bylo-li vůbec ještě na území Zemí Koruny české někdy zpracováno, je pravděpodobně naprostou raritou. Solidní představu o dnes nezvěstném obraze si můžeme udělat z popisu V dobovém Tisku3.

Plátna Frigas Hochzeitsung a Baldur’s Tot, jak pilně referuje tisk, má zobrazovat svatbu boha Wodana, který je vnímám jako nejvyšší germánský bůh s Frigou ochránkyní manželství, přátelským životem prodchnuté přírody, neboť ona znovu rozzáří Wodanovo sluneční oko obnovenou silou. „Baldur je probodený a líbá svoji věrnou manželku Nannu na shledanou. Thor mává mocně kladivem. Freya německá Venuše stojí na voze taženém Rysy. Zelenými závoji zahalená a ozdobená jarními květinami Herta, Země, a provázená Wodanovými havrany a vlky se snáší k zemi a přináší jásot do lidských srdcí.“4

Smrt Baldurova pak zobrazuje zapálení Baldurovy hranice což má symbolizovat začátek podzimu. Léto symbolicky odchází a světlo se ztrácí, neboť je Baldur mrtev, on jasný Wodanův syn. A dobový tisk pokračuje: „Na rudé, ušlechtilými kameny zdobené židli, snáší ho Hellas dolů do podsvětní říše. Smutná Nanna, jeho věrná manželka, daruje Hertě svůj poslední věnec. Bezmocně hledícímu Thorovy Zimní obři zcizili kladivo a také zničili Bragiho harfu. Ptačí zpěv ustal, teď vyjí vlci a létají havrani a slzy stíní Wodanovo sluneční oko.“5

Jak můžeme vysledovat byl na obou plátnech přítomen téměř celý starogermánský panteon a muselo se jednat o pozoruhodně obsáhlé kompozice.

Baldurův příběh, kterého se autorky ujaly je původně již součástí staré Eddy. Podle ní byl Baldur nejskvělejší a nejkrásnější ze všech bohů zabit větvičkou jmelí, které nemuselo držet přísahu, že Baldurovi neublíží. Baldurova matka Friga zavázala touto přísahou vše živé a jen jmelí jí nebylo vázáno, protože je parazit a nemá tedy vlastní život.

Tento diptych není ve tvorbě sester Görlichových posledním silně mytologicky zabarveným dílem, v pramenech se dozvídáme ještě o Jízdě Valkýr6 a některých dalších, o kterých bude řeč. Rozhodně se však jednalo o značně ambiciózní počin minimálně z hlediska námětu. S Valkýrami respektive s Valkýrou se v brněnském prostředí setkáváme i u Emila Pirchana avšak pouze jedinkrát na výstavě Kunstvereinu v roce 1887. Další téma z Eddy si sourozenecký tandem nechal na rok 1886, kdy představil na velké výstavě v Gewerbemuseu Vítání hrdinů ve Walhale (Der empfangeines helden in Walhala). Plátno je bohužel nezvěstné a nedochovaly se ani žádné pramenné materiály, které by nám dovolily udělat si alespoň nějakou představu o jeho podobě.

Měsíc po Svatbě Frigy (Frigas Hochzeit) se u Czervinskézho objevuje kompozice ze zcela jiným námětem, Madona s dítětem. V listopadu je pak za týmž výkladem vystaven portrét z ruky Marie, jehož předlohou, jak je výslovně uvedeno7, je fotografie. Tato skutečnost je jistě zajímavá především z toho pohledu, že dokládá znalost používání fotografických předloh pro malbu v regionu již před rokem 1880. Předchozí údaje se vázaly nejdříve k roku 1887, tedy téměř o dekádu později8.
V dubnu následujícího roku 1880 v sále gewerbewereinu na Lažanského náměstí prezentují chiaroskurový karton s Přísaha pomsty Prince Eugena nad mrtvolami jeho bratří u Petronelu 7. srpna 1683. Obraz je podle tisku přímo inspirován pasáží z „Ostereichische Kriegsgeschichte“ známého soudobého rakouského historika a člena akademie Alfreda von Arneth9 a stejnou událost líčící i pasáž „Prinz Eugen der Elde Ritter od Louise Mülbach známu především obsáhlým dílem o selském hrdinovi Andreasi Hofferovy. Jednalo se zřejmě o větší dílo a do budoucna bude poměrně hojně vystavováno. Zde je třeba si především povšimnout velmi narativního tématu hodného historismu Delarocheovského ražení, ale rovněž tématu velmi rakouské. To by mohlo napovídat, že se obě sestry přesunuly z Mnichova do Vídně. Tam mají podle více zdrojů pokračovat ve studiu u Franze Amerlinga.

1 Hegel vnesl především pojem ducha světového, projevujícího se duchy národními a že zatím posledním stupněm kultury je kultura germánská, nebo germánsko-křesťanská. O vzniku Německa po Prusko- rakouské válce roku 1866 můžeme bez nadsázky prohlásit, že vzniklo pod Pruskou kuratelou. Hegel byl Prus a známý francouzský filozof Edgar Quinet o něm kdysi, pro jeho názory na stát, jízlivě prohlásil, že podepírá v Prusku despocii filosofií, jako se jinde udržuje nevědomostí.
2 Zde je na místě uvést, že se mluví o Německu, které v podstatě právě vzniká, neboť se pohybujeme velmi blízko roku 1866, kterým můžeme faktický vznik Německa datovat a národní obrozenecká hnutí se v té době silně exponují do mnoha složek společnosti.
3 Obrazy jsou v tisku zmiňovány opakovaně. Nejlepší popis nabízí zřejmě Deutsches Blatt při příležitosti vystavení jejich fotografií z Atelieru Tacl v květnu 1892. Deutsches Blatt, 7.3.1892, s.3-4 (překlad byl veden snahou ponechat alespoň částečně velmi archaickou a složitou stavbu textu)
4 Ryšánek, R. Franz Ritter von Felbinger. Život a dílo brněnského naturalistického malíře. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, 2002 s.
5 viz poz.4
6 Thieme becker
7 Tagesbote aus Hahren und schlesien, 16,11.1879., s.3
8 viz poz. 4

9Arneth, Alfred von, * 10. 7. 1819 Wien, † 30. 7. 1897 tamtéž, Historik; 1879-97 President vídeňské Akademie věd. Znám Svým dílem O Marii Theresii, Josefu II a Evženovy Savojském.