Mgr. Radek RyšánekRestaurátor a historik umění s povolením Ministerstva kultury ČR k restaurování kulturních památek.

20/04/2015 Jmenování soudním znalcem

Do nového roku s novým certifikátem. Od nynějška poskytuji i znalecké posudky týkající se historického mobiliáře a jeho restaurování.

01/03/2012 Empírové hodiny

Jak už to někdy bývá, cestu do pekel dláždí dobré úmysly.  Podomácké opravy a úpravy starožitností tak mnohdy končívají jejich závažným poškozením. Taková kutilská aktivita se vtomto případě podepsala na bohatě zdobených empírových hodinách ze soukromé sbírky.

Na fotografiích si povšimněte zejména nepůvodní barevnosti a koulí u lvích tlap.  Oboje bylo nepůvodním produktem nežádoucí kreativity předchozího “ restaurátora“. Právě odstranění těchto produktů “ lidové tvořivosti“ bylo po dohodě s objednavatelem náplní mého zásahu.

Průzkum před restaurování byl proveden ve dvou rovinách. První byla technická, při níž byl předmět zkoumán v UV světle, byly pořízeny nábrusy vrstev povrchových úprav a provedena stratigrafická sonda. Ve druhé rovině byla hledána předloha, která by jasně vypovídala o původním tvaru hodin.

Přidávám pár úryvků z dokumentace a reprezentativní výběr fotografií.

…Předmět vykazuje vysokou míru novodobých úprav a oprav. Při UV luminiscenci vykazuje předmět velké množství různých povrchových úprav různého stáří. Vrchní strana křídel orla a lesklé doplňky jsou stříbřené plátkovým stříbrem na mixtion a opatřeny pokostem na šelakové bázi- luminiscence žlutooranžová, rozpustné etanolem. Tělo orla je opatřeno nátěrem zlatého odstínu provedeným na křídovou vrstvu snad na olejovém základě- luminiscence 0, lehce reaguje na aceton, reaguje na průmyslové odstraňovače (p 05). Nohy orla, vrchní část křídel, zobák a jsou zlaceny na tzv. Washgold (stříbrnou fólii opatřenou oranžovým lakem k dosažení zlatého efektu) Drapérie okolo hodin je opatřena zřejmě 4 vrstvami povrchových úprav na křídovém podkladu. Původní je zřejmě tmavě modrá s drobným zlatým dekorem- luminiscence slabá neurčitá, rozpustnost v acetonu částečně. Následuje černá- luminiscence slabá, rozpustnost v acetonu a lihu. Pak se nachází zřejmě tenká vrstva bronzového ??? ( malý rozsah- neprůkazné) emailu- luminiscence slabá, reaguje na aceton. Následuje světle modrý email- luminiscence výrazná do žluta, rozpustnost aceton a etanol částečně. Celý povrch je pak ještě nepravidelně pokryt transparentním lakem hnědožlutého zabarvení- luminiscence výrazně do žluta, rozpustnost v acetonu a etanolu částečně. Spodní část hodin kolem tlap a koulí vykazuje silně oranžovou luminiscenci mladší šelakové politury. Nyní je třeba konstatovat, že podle přiloženého srov materiálu a ve světle výsledků provedených analýz je více než pravděpodobné, že hodiny původně nebyly závěsné, nýbrž stojací. Provedený mikrofotografický průzkum prokázal jednoznačně tři silné vrstvy povrchových úprav nanesených na křídovém podkladu. Spodní vrstva je nade vší pochybnost modrá svázaná s následující černou. Následující modrá vrstva separovaná. Při průzkumu bylo dále nalezeno několik reziduí dalšího výzdobného prvku- stylizovaného žlutého květu se čtyřmi lístky. Na několika místech se na něm vyskytovala rezidua zlacení….

1. Odstranění nevhodných novodobých úprav ( koule, přílepky, nepůvodní kování)- mechanicky.
2. Demontáž stroje.
3. Zpravení spojů lepených novodobými lepidly- nebylo lze tyto povolit mez podstoupení značné míry rizika pro předmět. Byly tudíž pouze zapraveny a zakřídovány. mechanicky, křídový podklad- klihová voda+ plavená křída.
4. Sanace povrchu a sejmutí nepůvodních povrchových úprav – odklížené části křídové vrstvy jsou fixovány pomocí klihové vody, modrý email, černá vrstva jsou sejmuty (obě chemicko-mechanicky)- černý email je značně soudržný se spodní modrou vrstvou. Modrá podkladová vrstva je místy zcela probroušena až na křídový podklad do kterého je černá vrstva lokálně vsáklá. I přes pečlivé domytí lihem není možné černou vrstvu zcela sejmout bez nepřístojného rizika. Ponechaná rezidua budou zaretušována. Na nohách se po sejmutí bronzového laku ukazují stopové zbytky zlacení.
5. Dořezby- nový podstavec ( lipové dřevo, křídované, zlacené metálem na mixtion, patinované), dořezba levého křídla ( lipové dřevo, křídované, zlacené na mixtion práškovým bronzem).
6. Opravy zlacení- nohy jsou přizlaceny metálem na mixtion v souladu s podstavcem. Z důvodu oprav trhlin a odlomených částí bylo nutno snést lak ze stříbřených částí. Ty byly opraveny plátkovým stříbrem položeným na mixtion a následně povrchově upraveny kompozicí z šelaku, dračí krve a benátského terpentýnu podle receptu L. Losose ( Losos, 2005, s. 72). Celý povrch orla byl pak očištěn pomocí jádrového mýdly, mýdla Vulpex a nakonec dočištěn mechanicky.
7. Retuše povrchové úpravy drapérie- vodové barvy Umton. Lístky obnoveny a doplněny pomocí zlacení metálem položeným na mixtion. Žlutý podklad již nebyl obnovován.

… Tolik tedy pár úryvků z dokumentace. Jak to celé dopadlo můžete posoudit níže.

12►

10/12/2011 Fotky z Jurkovičovky

Sem tam se mne někdo ptá, co je to za podivné obrázky. Vězte, že to jsou výsledky toho, když maminka řekne, měla by se natřít brána. Aspoň na Vánoce by to mohlo nějak vypadat :-) V tomto případě na Jurkovičově vile. Takto vypadají vrstvy barev z brány perníkové chaloupky pod mikroskopem :-)

20/09/2011 Klasicistní hodiny od Antona Retticha- restaurování

Můj zatím poslední opus jsou tyto krásné vídeňské klasicistní hodiny.

Zlacená skupina představuje zřejmě Orfea ( variantně též možná Apolóna) s puttem hrajícím na flétnu. Stylově komparační metodou je hodiny možno zařadit na konec 18., nebo přelom 18. a 19. století. To potvrzuje i datování hodinového stroje , které provedl prof. Schneider. Ciferník je signován Anton Rettich in Wien. Rettich se stal vídeňským hodinářským mistrem r. 1800. Hodiny tak vznikly nejspíše krátce po počátku 19. století. Později vykazují skříně do nichž jsou osazeny Rettichovy stroje již výrazné empírové znaky.

Podle mikroskopické analýzy vrstev ( viz foto) zlacení na figuře Orfea je možné tvrdit, že byl již jednou v minulosti opraven. Druhá vrstva zlacení je však kvalitně provedena a je rovněž na mixtion. Černá barva skříně je evidentně šelaková politura dobarvená zřejmě fuchsinem a to pouze v jedné vrstvě. Stroj je vídeňské provenience. Bronzířské aplikace jsou pečlivě cizelovány a jsou značně kvalitní. Chybí ( z čelního pohledu) lišta na pravé straně dole u skříně ( i s cizelovanou aplikací) a pravá zadní noha kulovitého tvaru zlacená na mixtion a křídový podklad. Figuře Orfea chyběly celkem tři prsty. Ruka držící lyru a lyra sama byly staticky uvolněné a poškozené. Soška putta má odlomená křídla a vrstvy zlacení na ní byly silně uvolněné. Skříň stroje vykazovala masivní trhlinu v čelní části. Křídové vrstvy vykazovaly místy silnou nesoudržnost, zřejmě v důsledku nedoklížení již při výrobě. Mají silnou tendenci se sprašovat.

Čištění povrchů bylo provedeno nejprve jádrovým mýdlem, poté byl použit aceton a technický benzín k sejmutí leštěnek a voskových krytů nanesených na původní šelakovou polituru. Vnitřní plochy byly zbaveny prachu mechanicky a částečně též omyty jádrovým mýdlem. Zlacení bylo čištěno širokým spektrem rozpouštědel: čpavkovou vodou 25%, acetonem, P50 a technickým benzínem. Hodinový stroj byl vyjmut, kování sejmuto a zlacené části odstrojeny.

Trhlina v čele skříně byla vysazena masivním javorem, sklížena kožním klihem a následně přetemelena a zaleštěna šelakovou politurou barvenou tinkturorou do rozpouštědlových laků fy. Adler. Byla nahrazena chybějící dřevěná lišta.

Na sochařské výzdobě byly provedeny dořezby rukou Orfea, oprava strun a sošky putta, odstávající vrstvy byly podlepeny a dotmeleny. Soška putta byly kompletně nově přezlacena a lehce patinována broušením cigaretovým popelem. Stejně bylo postupováno i na draperiii kryjící horní část hodin. Na soše Orfea bylo původní zlacení dochováno v nejlepším stavu, a bylo proto přistoupeno k lokálním opravám, jejichž kontury byly rozbroušeny popelem tak, aby byly co možná nejméně zřetelné. Celé dílo pak bylo patinováno tak, aby byl obnoven co možná nejednolitější, autenticky působící vzhled. Čelní nožky byly kompletně přezlaceny a patinovány. Při zlacení byl použit 12-ti hodinový mixtion Lefranc a dvojité dukátové zlato o ryzosti 23 karátů.

Čistění kování bylo provedeno roztokem chelatonu 3, doplněna byla trouba pravého anděla.

17/09/2011 Restaurování barokních hodin

Původně sloužily asi jako jeden z nejdražších rámečků na obrázky potomků. Taková upatlaná a nefunkční věc a jaký může skrývat solidní kapitál. Tak jsme se s majitelem domluvili, že dáme ony zubožené hodiny do nějakého použitelného a prezentovatelného stavu.

K předmětu existuje analogický kus ve sbírkách Moravské Galerie ¹. Ten je datován na konec 18. století. Stylově vykazují hodiny znaky shodné s obdobím těsně před polovinou 18. století. Na tomto místě je ale nutné zohlednit setrvačnost forem, která bývá zejména v okrajových regionech značná. S přihlédnutím k těmto skutečnostem bych hodiny datoval mezi třicátá a osmdesátá léta 18. století. Datování stroje provedl Prof. Schneider, který stroj repasoval mezi padesátá a sedmdesátá léta 18. století. Přesněji by bylo možné datovat jen podle autora a případných archivních pramenů. Původně sloužily asi jako jeden z nejdražších rámečků na obrázky potomků. Taková upatlaná a nefunkční věc a jaký může skrývat solidní kapitál. Tak jsme se s majitelem domluvili, že dáme ony zubožené hodiny do nějakého použitelného a prezentovatelného stavu.

O autorovi se doposud nepodařilo zjistit nic konkrétního. Muzeum v Prostějově nemá o hodináři toho jména žádné informace. Zařazení celku poněkud problematizuje evidentně větší množství neodborných zásahů a úprav.

Provedený průzkum odhalil nejen velké množství druhotných oprav, které pod UV lampou rozzářili předmět téměř jako vánoční stromeček, ale přinesl i další pozoruhodné zjištění- odkryl jsem zbytky zlacení na dvířkách a obrubě ciferníku.

Vzhledem k tomu, že již nebylo možné zcela dokonale odkrýt původní povrchovou úpravu(na sondách je pouze vidět, že se nejedná o šelak), rozhodl jsem se ji nahradit kompozicí vosků a damary s černým pigmentem ( vosko-pryskyřičné povrchové úpravy byly v Baroku poměrně běžné) , která je snadno udržovatelná, reverzibilní a opticky i materiálově odpovídající dobovému kontextu.

Zbytka zlacení se ukázaly jako zcela reziduální. Zlacení bylo tedy provedeno znovu na poliment v rozsahu zjištěném průzkumem. Následně byly plochy zlacení patinovány.

Část kování evidentně není původní, ale s předmětem koresponduje a bylo ponecháno.

Pro lepší představu o rozsahu zásahu si prohlédněte přiloženou galerii.

1 Umění Baroka na Moravě a ve Slezsku, Brno 1996, s. 645

08/07/2011 Dvě videa z rekonstrukce Jurkovičovy vily