Výkresy mistrovských kusů z olomouckého archivu

Výkresy mistrovských kusů z olomouckého archivu Vzhledem k tomu, že na přednášce pro členy Gesellschaftu der Freunde für Möbel - und Raumkunst e.V. v Moravské Galerii německé kolegy zaujaly zejména výkresy mistrovských prací, které jsem nedlouho předtím nalezl v olomouckém archivu, rozhodl jsem se některé z nich zveřejnit na svých webových stránkách. Nejpozoruhodnější na celém konvolutu je evidentně výrazný stylový konzervativismus u dvou nejstarších prací, konkrétně komod s psacím nástavcem datovaných na reversu (1)805 a (1)805 (obr.1 a obr.2). Krom klasicistně formovaných nožek jsou oba objekty stylově formovány evidentně barokně, formy by odpovídaly spíše první polovině 18. století. V konstrukci nalezneme též jeden pozoruhodný detail. Dna zásuvek jsou do konstrukce vložena na drážku a vlastní pero. Tento konstrukční postup je nejpracnější a na přesnost nejnáročnější variantou provedení zásuvky. Tyto indicie mohou vést v podstatě ke dvěma základním vysvětlením. Prvním je stylový konzervativismus daný relativní ztrátou důležitosti Olomouce a obecně jistá izolace, do které se dostalo umělecké řemeslo v Monarchii, zejména v jejích okrajových částech v Tereziánské a Josefínské době. Tuto myšlenku podporuje značný nepoměr mezi zejména skříňovým nábytkem barokních a klasicistních forem v moravských sbírkách. Ve světle olomouckých výkresů se tak nabízí vysvětlení, že důvodem pro tuto skutečnost je stylový konzervativismus. Mnohé z předmětů, až doposavad datované povětšinou do 18. století, mohou být výrazně mladší a dobu jejich vzniku bude nutné posunout až na hranici 19. století. Druhým možným vysvětlením je skutečnost známá nám zejména z německého prostředí. Víme, že některé cechovní organizace v Porýní se snažily předepisováním pro nového adepta nevýhodných podmínek, pro získání mistrovského statusu, regulovat počet mistrů daného cechu. Velký mistrovský kus byl totiž nákladný a časově velmi náročný. Maximalizací jeho pracnosti a minimalizací možnosti jej po dokončení zpeněžit, o což se spolehlivě postarala zejména anachronická a dávno z módy vyšlá forma, kladl cech novému adeptovi největší překážku. Nutnost mnoho měsíců pracovat na předmětu, který nepřinesl žádný profit, ba naopak generoval obrovskou ekonomickou ztrátu, měla adepta odradit nebo ekonomicky zrujnovat. Jednoznačné vysvětlení pro Olomoucký případ zatím nemáme, stejně jako prozatím nemáme dostatek komparačního materiálu, který by nám pomohl více rozkrýt skutečnosti související se stylovým a formálním posunem v olomouckém nábytkářství na počátku 19. století. Již další publikovaný výkres (obr.3) z roku (1)812 totiž vykazuje velmi výrazný stylový posun směrem k pozdně klasicistním formám, trend pak potvrzuje další kus z roku (1)817 (obr.4). Je otázkou, nakolik mohly být iniciátorem či katalyzátorem relativně náhlé a výrazné proměny Napoleonské války, které se v té době několikrát prohnaly Evropou. Sám bych podporoval hypotézu, jenž by přínos Napoleonských válek pokládala za významný. Je však nesporné, že posunem směrem k pozdně klasicistním formám se mistrovské práce olomouckého cechu dostávají během několika málo let opět na dobovou módní úroveň. Pozoruhodným detailem na obou předchozích kusech jsou nohy ve tvaru dračího spáru. Tato forma působí na na daném kusu poněkud mimo-stylovým dojmem. Další výrazný posun můžeme zaznamenat u výkresu datovaného rokem (1)825 (obr.6), kde již vidíme plně rozvinutou klasicistní formu jednoduchého tvaroví, které potvrzuje nástup Bidermeieru. Plné rozvinutých biedermeierských forem dosahuje kus na následujícím výkresu, datovaném do roku 1838 (obr.7). Nástup historizmu, konkrétně neorokokových forem, v polovině 19. století dokumentuje výkres mistrovské práce Aloise Edera datovaný do 28. května roku 1854 (obr.8). Můžeme na něm vidět zcela dobově moderní psací stůl s výrazným neorokokovým dekorem. Poslední zveřejněnou prací je rys Carla von Szlatinyi datovaný do roku 1856 (obr.9), na němž je nejpozoruhodnější, že výkres má předtištěný popis (obr.9a). Je na něm zachycen kus typický pro období, které bývá označováno jako druhý, nebo též pražský bedermeier. Je neoddiskutovatelné, že v olomouckém souboru se nám dostává do ruky pozoruhodný materiál, který může vnést mnoho nových otázek zejména do znaleckého datování nábytkových kusů barokních forem, neboť prokazuje více než jednoznačně, že tyto formy přežívaly až za počátek 19. století, a to ve značně sofistikovaných kusech vysoké řemeslné úrovně. Je proto reálné, že kusy určené na základě vizuálně - znaleckých metod jako barokní jsou ve skutečnosti výrazně mladší, některé mohou pocházet až z prvního desetiletí devatenáctého století. Dalším pozoruhodným zjištěním je, jak rychle – snad za přispění Napoleonských válek – se uskutečnila stylová proměna a byly dohnány soudobé módní trendy, které se téměř okamžitě začaly užívat. Právě rozdíl mezi až absurdním konzervativismem na počátku a následnými okamžitými reakcemi na stylové podněty již od druhého desetiletí 19. století je zřejmě nejzajímavějším zjištěním učiněným na základě prohlídky olomouckého konvolutu.
Posted in O umění by with comments disabled.